Západ vs. Východ

Vietnam MapMám nového spolužáka. Jmenuje se Phuong a je z Vietnamu. Minule jsme po přednášce zapluli do menzy a zavedli řeč o rozdílech západní a východní civilizace v rámci rodinných vztahů. Vyprávěl mi, jak je to u nich.

Zatímco u nás v čechách rodina ve většině případů znamená mámu, tátu, děti a prarodiče. Ve Vietnamu rodina skýtá zhruba padesát lidí a všichni jsou si blízcí. Když se například sestřenici z druhého kolena přihodí nějaká nemilá věc, snaží se jí všichni pomoct a rodina se kolektivně domluví, jak by jí pomohla. Neexistují tam například domovy důchodců. Phuong mi vyprávěl, jak když jeho otec přijel na návštěvu do Evropy, to byla věc, ze které byl nejvíce zděšen. Nedokázal pochopit, jak by někdo mohl odložit své rodiče a nechat je dožít o samotě v cizím prostředí. Něco takového by on ani můj přítel Phuong nikdy nedovolili.

Ve Vietnamu je to součástí kultury se o starší rodinné příslušníky jako rodina postarat, tak aby se měli dobře a byli obklopeni milující rodinou. Stáří ve Vietnamu neznamená samotu a opuštění. Musím říct, že to je jedna z věcí, které se mi na vietnamské kultuře vážně líbí a je to něco, co bych se od nich chtěl naučit a implementovat do svého života.

Kdybych to měl ve stručnosti shrnout, tak na západě je velký důraz na Já, na vlastní potřeby, individualitu a nezávilost, zatímco na východě je všechno My. Operuje se tam vždy v zájmu celku a přání se řídí heslem My jako naše rodina chceme to a to. Každý systém má své výhody i nevýhody. Ve Vietnamu bude pravděpodobně pořád hodně silný patriarchální systém, kdy rodiče mají za každou cenu pravdu, už jen proto, že jsou starší a jsou rodiči. Hádám tedy, že tam bude do jisté míry potlačena vlastní individualita. Na západě je zase přílišná samota a oddělení od komunity. My tu tak často přicházíme o ty nejlepší momenty spojení, teamové práce, podpory v rámci rozvětvené rodiny a ochuzujeme se o radosti s tím spojené.  Chtělo by to kompromis.