Archiv pro rubriku: Uncategorized

Jak být o něco bohatší? Jednoduše. Uskromněte se

Nu, já vím. Leckdy už má člověk pocit, že jestli si přitáhne opasek ještě o něco víc, přetrhne se vejpůl. A tak předesílám, že to, o čem chci dnes psát, rozhodně neplatí pro všechny.

Jsem ovšem přesvědčený, že spousta lidí, kteří se považují za chudé, na tom nejsou zas tak špatně. Na chudobu jsme si totiž navykli nahlížet velmi subjektivně. Před pár desítky let by rodina s televizorem, zejména s barevným, byla považována za finančně prosperující. Dnes je to už standard! A to je jen jeden příklad z mnoha.

Dnešní domácnost, která se považuje za chudou, má zpravidla, co jíst, má televizor, možná jeden počítač nebo notebook s připojením na internet, někdy též auto, byť postarší. Za chudé se považují, protože si nemohou dovolit vše, co by si přáli. Například lepší televizi, každý rok k moři, nové oblečení každou sezónu a nebo chodit každý den do restaurace. Je pravda, že to jsou všechno hezké požitky, ale potřebujeme je nutně? Není to jen reklama a reklamní kampaně, které nás o tom přesvědčují?

Cítit se bohatší v těchto případech není tudíž až tak složité. Je jen třeba umět se spokojit s tím, co mám. A přizpůsobit svá přání svým možnostem!

Není to zas tak složité. Místo k moři, pojedu na kolo na Šumavu. Místo do restaurace pozvu přátele ke mně domů. Místo televizoru si pořídím novou knihu do knihovny. A oblečení? Před každou koupí se zamyslím, zda ho skutečně potřebuju …

A budu se radovat z maličkostí!

Reklamy

Adopce na dálku – nárok na vzdělání?

Nedávno jsem někde četl článek o adopci na dálku. Zaujalo mne to a proto jsem si na internetu o tématu vyhledal víc informací. Zjistil jsem, že se na českém trhu adopcí zabývá celkem dost neziskovek.

A je podle mě super, že něco takového existuje. Jsou rodiny, které mají třeba hodně dětí a nemají finanční prostředky na to, aby mohly všechny jejich děti chodit do školy. Slyšel jsem dokonce příběh chlapce, který měl jenom matku a dalších 12 sourozenců, které musela živit. Žehlila prádlo na zakázku, ale stejně přežívali horko těžko. Někteří rodiče si myslí, že je v takových případech vzdělání  zbytečné a raději děti posílají pracovat. Podle mě jim nelze nic vyčítat. Dá se to pochopit.

Nicméně právě díky adopci na dálku chodí do školy spousta takových dětí.

Vybrat si lze z několika dětí z různých zemí. Ročně vás to vyjde asi na pět tisíc korun.

 

adopce
adopce

Skvělé je, že jste dokonce s dítětem v kontaktu. Píše vám dopisy a navíc máte přehled o tom, jak si ve škole vede. Můžete mu zasílat i drobné dárky.

Takže si říkám, že letos asi nenadělím sám sobě žádný dárek, ale dopřeju vzdělání nějakému dítěti. Co vy, máte zkušenosti s adopcí na dálku? Šli byste do toho?

kolo

Začal jsem hodně jezdit na kole. Nevadí mi, že prší. Prostě si poslední dobou potřebuji vyčistit hlavu, chtěl bych, aby se o mě nezajímalo tolik slečen, jako o cyklistu ale jako o muže. Pořídil jsem si nové kolo, co je sice sportovní, ale nevypadá jako sportovní. A kvůli počasí jsem si koupil takové ty barevné cyklistické dresy, které nosí cyklisté hlavně na pelotonech. S oholenými chlupy na nohou, roto, aby po nich mohly vypouštět moč. K cyklistickému vybavení jsem dostal jako dárek zdarma i žluté brýle, proti hmyzu a zrnkům prachu. Paráda, i když vypadám profesionálně, profesionálem nejsem.

Jezdím na kole do práce a z práce. hodinu tam a hodinu pět, je to celkem 28 kilometrů. Cestou míjím mnoho obchodů lidí. Jezdím třeba i kolem půjčovny peněz Ferratum. a Nejhorší ze všeho jsou taxikáři. Nepochopím, proč jezdí v pruhu vyhrazeném pouze pro autobusy a proč mají srandu z toho, když mohou strašit cyklisty pěticentimetrovou vzdáleností mezi jejich autem a kolenem cyklisty.

 

 

 

Poustevnické večery na koleji

Mám po zkouškách a potřebuji si najít práci. Již před zkouškovým jsem poslal životopisy na téměř všechny posty, které by se do angličtiny dali přeložit jako „Sales Representative“. Neznám lepší večerní zábavu než si mezi textovkami se svojí přítelkyni, která n´mimochodem bydlí o patro výš na koleji, vyplňovat bezpočty formulářů a vydávat ze sebe, podle požadavků ambiciozních zaměstnavatelů, nezávislého team playera. A není to zábava jen na jeden večer, kdy si řeknete, „ok detox“, ale je to weird hobby na několik měsíců s chabou vidinou roznašeče letáků na Václaváku.

Protrpěl jsem několik týdnů, poustevnického rozesílání CV a včera přišel kýžený výsledek. Byl jsem pozván na interview. Jel jsem na kraj Prahy, cesta z centra mi trvala více jak hodinu.  Přijel jsem a výsledné interview zabralo ani ne 8 minut. Uhrovatý pán v saku se mě velice zaujatě vyptáva, jak jsemnašel jejich budovu a co vím o firmě jeho zaměstnavatele, která má více jak dvacetiletou historii a mliony zákazníků. Předstíral jsem, že vím vše.

 

Euro v Brazílii

Koupil jsem si časopis Euro a přečetl článek o chystaném světovém fotbalovém šampionátu v Brazílii.

Mistrovství světa, které je chystáno na 12. 6. doprovází kromě masivní reklamní kampaně a zájmu médií také protesty a kritika.

Existuje mnoho český i cizojazyčných komentátorů a reportérů, kteřívprotestují proti chystané události argumentujíe, její finanční náročností. Musím než souhlasit.

Přestože taková událost může zemi přinést značnou popularitu a obrat v oblasti zahraničního ruchu, nemůže jí ale zajistit louhodobou prosperitu.

snad vás přesvědčí i doložené video:

Dále dokládám i koměntář místního aktivisty, týkající se samotného stadionu, kde se bude samotná akce odehrávat:

Od srpna 2010 je totiž slavný stadion uzavřen a postupně se modernizuje pro potřeby mistrovství. Otevírat se měl původně začátkem roku 2013, ale stavba nabrala zpoždění. „Náklady na modernizaci Maracanã tím pádem obrovsky narostly, protože je nutné rekonstrukci dokončit. První zápas se bude hrát už za pár dní,“ dodal Salgado.

Více na: http://zpravy.e15.cz/zahranicni/udalosti/brazilie-se-pripravuje-na-fotbalovy-sampionat-je-to-cerna-dira-na-penize-kritizuji-mistni-1091284#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink

Po přečtení tohoto článku se vám může zdát, že jsem se stal anti- propgátorem samotného šampionátu. Musím ale ujistit mé čtenáře, že to tak rozhodně není.  Samozřejmě , že se začátkem 12.6 se budu, tak jako každý student z naší koleje, snažit odsunout všechny hrozíxí zkoušky nejlépe na dobu po skončení šampionátu. Obléknu žabky a kraťasy a nikde jinde než u televize se vyskytovat nebudu:)

Na baterky

Myslím, že nejsem sám, kdo má doma nějaký přístroj na baterky. a každý z nás moc dobře ví, jak je to nepříjemné a drahé dokupovat do takových přístrojů baterky,. existuje několi způsobů, jak se takovým problémům vyhnout, například můžete koupit nabíjecí, a je po starostech. Tedy alespoň  na půl roku, nebo dokud spotřebič neztratíte/ nerozbijete.

Můj starší bratr má úsměvnou historku. Před několika lety, když ještě jedna z jeho ratolestí potřebovala asistenci rodičů při usínání, si ji vycvičili tak, že místo ruky maminky či tatínka, stačil plyšový medvídek hrající melodii.  Mezitím co medvídek zpíval, rodiče měli několik drahocenných večerních minut pro ničím nerušenou večeři.

Medvídek zastával funkci skvěle. Dítě si na něho zvyklo lépe než na ruce vlastních rodičů , což se ukázalo ve chvíli, kdy se medvídek vybil. a tak tatínek běžel místo večeře o půl desáté v pantoflích do večerky, pro baterky za desetikorunu, aby jimi nahradil otcovskou lásku, dopadlo to žalostně.

Baterky nefungovaly, dítě plakalo a rodiče zuřili.

Takovou asociaci mi přinesl článek, kde se můžete dočíst:

Mezi alkalickými bateriemi od různých výrobců jsou značné cenové rozdíly. Za výrobky renomovaných značek zaplatíme i více než 30 korun za kus, zatímco pořizovací cena baterií privátních značek řetězců je až pětkrát nižší, necelých 6 korun za kus. Rozdíly v cenách baterií však neodpovídají rozdílům ve výdrži.

z čehož plyne jasné poučení: Jestliže přeučíte vlastní děti na technické vymoženosti, ani koupě drahých baterek vám nijak nepomůže.

 

Chudí Lidé

Nový blog příspěvek jsem nazval podle úplně prví  publikované novely Dostojevského.  Ještě ne zcela vybraným způsobem popisuje atributy, které jsou k chudobě přiřazeny. Patří mezi ně strach, nejistota, odloučení a v neposlední řadě i stud.

Proč to sem všechno píšu? Kromě toho, že s chudými spoluobčany soucítím, četl jsem několik dní starý příspěvek na iDnes,. cz. Tvdí se v něm, že téměř půl druhého milionu lidí v České republice trpí chudobou, je ohroženo nezamětnaností a dalšími znaky, jež k takovému stavu lidství patří.

Nejextrémější formou chudoby je bezdomovectví, podle statistik Českého statistického úřadu však bezdomovectvím trpí okolo 11 tisíc českých bezdomovců, což tvoří přibližně 0,1% české populace.

Ve srovnání s největší zemí světa, ruskem, je na tom naše země stále ještě v relativním pořádku.  Na blogu o Rusku a životě cizinky na malém městě, jsem našel příspěvek o zarážejících podmínkách nejchudších ruských vrstev.

Statistiky o množství lidí bez domova v Rusku neexistují, jejich počet se ale odhaduje na 3,3 miliony, připočteme-li i pravděpodobný počet dětí – bezdomovců, dokonce milionů 5, což činí 3,5% obyvatel Ruska. Pro srovnání, poslední sčítání lidu ukázalo, že v České republice žije 0,1% lidí, kteří nemají kde bydlet.

O dob Dostojevského se podle tohoto příspěvku událo jen nemalé množství změn.

Pro názornost uvádím ještě video, které krásně vystihuje podstatu české chudoby.