Archiv pro štítek: civilizace

Kolo kolo koloběžka

koloběžka
koloběžka

Můj bratr si koupil koloběžku. Takovou masivní, nic pro děti. Když mi řekl cenu, protočily se mi panenky. Za tu cenu bych měl skoro auto! A tak jsem se tomu podíval trošku na zoubek,  jestli je opravdu tak skvělé jezdit na koloběžce.

Na koloběžce prý mohou jezdit skoro všichni, bez ohledu na věk. Vždyť právě malé děti jsou nejčastějšími majiteli koloběžek, i když trošku jiných, než má můj brácha.

Zlepšení fyzičky – není to běh, není to chůze a není to jízda na kole, ke to tak něco mezi. Tak i tak se hýbeme a posilujeme všechny svaly těla – od nohou až po ruce a dokonce i zádové svaly! Což je oproti kolu lepší, protože tam zatěžujeme jenom nohy a záda.

A když zlepšujeme fyzičku, tak samozřejmě co? Hubneme! To ocení hlavně ženy – co takhle koupit koloběžku sobě i svým dětem a čas od času se jít vyřádit?

Koloběžky jsou vhodné do jakéhokoliv terénu. Když to někde nepůjde, tak ji prostě vezmete do ruky a bude.

Koloběžky můžete snadno převézt kamkoliv budete chtít. Jedete-li například autem, složit dovnitř horské kolo bývá problém, ale s koloběžkou je vše mnohem snazší.

No, když se na to tak dívám a přemýšlím, koloběžky mají asi vážně něco do sebe. Jdete do ní? Já ano!

Západ vs. Východ

Vietnam MapMám nového spolužáka. Jmenuje se Phuong a je z Vietnamu. Minule jsme po přednášce zapluli do menzy a zavedli řeč o rozdílech západní a východní civilizace v rámci rodinných vztahů. Vyprávěl mi, jak je to u nich.

Zatímco u nás v čechách rodina ve většině případů znamená mámu, tátu, děti a prarodiče. Ve Vietnamu rodina skýtá zhruba padesát lidí a všichni jsou si blízcí. Když se například sestřenici z druhého kolena přihodí nějaká nemilá věc, snaží se jí všichni pomoct a rodina se kolektivně domluví, jak by jí pomohla. Neexistují tam například domovy důchodců. Phuong mi vyprávěl, jak když jeho otec přijel na návštěvu do Evropy, to byla věc, ze které byl nejvíce zděšen. Nedokázal pochopit, jak by někdo mohl odložit své rodiče a nechat je dožít o samotě v cizím prostředí. Něco takového by on ani můj přítel Phuong nikdy nedovolili.

Ve Vietnamu je to součástí kultury se o starší rodinné příslušníky jako rodina postarat, tak aby se měli dobře a byli obklopeni milující rodinou. Stáří ve Vietnamu neznamená samotu a opuštění. Musím říct, že to je jedna z věcí, které se mi na vietnamské kultuře vážně líbí a je to něco, co bych se od nich chtěl naučit a implementovat do svého života.

Kdybych to měl ve stručnosti shrnout, tak na západě je velký důraz na Já, na vlastní potřeby, individualitu a nezávilost, zatímco na východě je všechno My. Operuje se tam vždy v zájmu celku a přání se řídí heslem My jako naše rodina chceme to a to. Každý systém má své výhody i nevýhody. Ve Vietnamu bude pravděpodobně pořád hodně silný patriarchální systém, kdy rodiče mají za každou cenu pravdu, už jen proto, že jsou starší a jsou rodiči. Hádám tedy, že tam bude do jisté míry potlačena vlastní individualita. Na západě je zase přílišná samota a oddělení od komunity. My tu tak často přicházíme o ty nejlepší momenty spojení, teamové práce, podpory v rámci rozvětvené rodiny a ochuzujeme se o radosti s tím spojené.  Chtělo by to kompromis.